Rada „nedávejte všechna vejce do jednoho košíku“ je tak ohraná, že už skoro nic neznamená. Přitom skrývá jednu důležitou past: většina lidí si ji vyloží jako „mít hodně různých věcí“. To ale není totéž jako mít věci, které na sobě nezávisejí.

O co ve skutečnosti jde

Diverzifikace neřeší, kolik různých investic držíte. Řeší, kolik různých věcí by se muselo pokazit, abyste přišli o všechno najednou.

Když vlastníte akcie jediné firmy, stačí jedna špatná zpráva: ztráta klíčového zákazníka, žaloba, chyba vedení. Pokud vlastníte akcie tří set firem, žádná jednotlivá událost s vámi nezamává. Zbývá jen riziko, které dopadá na všechny současně: recese, válka, prudká změna úrokových sazeb.

Zdánlivé rozložení

Tady se dělá nejčastější chyba. Portfolio může vypadat pestře a přitom stát na jediné sázce. Několik příkladů, které vypadají rozloženě, ale nejsou:

  • Deset technologických firem. Vypadá to jako deset investic. Když ale přijde odliv peněz z technologického sektoru, klesnou obvykle všechny naráz.
  • Akcie zaměstnavatele plus práce u něj. Když se firmě přestane dařit, přichází riziko ztráty zaměstnání i propadu úspor ve stejnou chvíli. Zrovna tehdy, kdy je rezerva nejpotřebnější.
  • Tři fondy od tří různých společností. Pokud všechny sledují podobný index, držíte v podstatě třikrát totéž. Různá jména na obálce nedělají různé riziko.
  • Byt v Praze, akcie českých firem a spoření v korunách. Všechno závisí na kondici jedné ekonomiky a jedné měny.

Test, který to odhalí

Neptejte se, kolik různých investic máte. Ptejte se, co by se muselo stát, aby klesly všechny současně. Pokud na to existuje jednoduchá odpověď (jedno odvětví, jedna země, jedna měna, jeden zaměstnavatel), nejste rozložení tolik, kolik jste si mysleli.

V čem se dá rozkládat

Diverzifikace má několik různých vrstev a fungují nezávisle na sobě:

  • Mezi firmami. Nejzákladnější úroveň. Místo několika titulů držet stovky nebo tisíce.
  • Mezi odvětvími. Technologie, zdravotnictví, energetika a spotřební zboží reagují na stejné události různě.
  • Mezi zeměmi a měnami. Domácí trh je nám povědomý, ale tvoří jen zlomek světové ekonomiky. Sklon držet hlavně tuzemské firmy je natolik běžný, že má vlastní název: domácí zkreslení.
  • Mezi typy aktiv. Akcie, dluhopisy a nemovitosti se v různých situacích chovají odlišně.
  • V čase. Investovat postupně místo jednorázově znamená nevsadit všechno na jediný okamžik na trhu.

Kde má diverzifikace své hranice

Rozložení není kouzlo a je poctivé znát jeho meze.

Nechrání před poklesem celého trhu. Když padá všechno, padá i dobře rozložené portfolio. Diverzifikace tlumí následky jednotlivých selhání, ne následky celkové paniky.

V krizích si trhy začnou být podobnější. Věci, které se běžně chovají nezávisle, se ve chvíli velkého stresu často propadají společně. Rozložení tak funguje nejhůř zrovna ve chvíli, kdy by ho bylo nejvíc potřeba.

Nad určitou hranicí už nic nepřidá. Rozdíl mezi jednou a dvaceti firmami je obrovský. Rozdíl mezi pěti sty a tisícem je zanedbatelný, a pokud za něj platíte vyššími poplatky, spíš si škodíte.

Rebalancování

Rozložení se časem samo rozpadá. Když jedna část portfolia roste rychleji než ostatní, začne postupně převažovat a to, co bylo rozložené, se pomalu mění zpět v koncentrovanou sázku.

Návratu k původnímu poměru se říká rebalancování. Prakticky znamená prodat část toho, co vyrostlo, a dokoupit to, co zaostalo. Psychologicky je to nepříjemné, protože jde proti tomu, co zrovna funguje. Přesně proto to většina lidí nedělá.

Shrnutí

  • Diverzifikace není o počtu investic, ale o tom, jestli jsou na sobě nezávislé.
  • Riziko jednotlivé firmy jde rozložit; riziko celého trhu zůstává a je zdrojem očekávaného výnosu.
  • Nejčastější past je zdánlivé rozložení: mnoho položek závislých na téže události.
  • Přínos rychle klesá: prvních pár desítek pozic udělá skoro celou práci.
  • Bez občasného rebalancování se rozložení časem samo vytratí.