Existuje nepříjemně dobře doložený jev: běžný investor dosahuje horšího výsledku než fond, do kterého investuje. Zní to jako nesmysl. Jak může být výnos vlastníka nižší než výnos toho, co vlastní?

Vysvětlení je prosté. Fond drží pořád stejnou strategii. Investor ne. Přikupuje, když se daří, a odchází, když se nedaří. Rozdíl mezi výnosem investice a výnosem investora nevzniká výběrem investice, ale načasováním vlastních rozhodnutí.

Ztráta bolí víc, než zisk těší

Lidská hlava nevnímá zisky a ztráty symetricky. Ztráta deseti tisíc bolí zřetelně víc, než potěší zisk stejné výše. Tomu se říká averze ke ztrátě a je to jeden z nejstabilnějších poznatků o lidském rozhodování vůbec.

Důsledek je zásadní. Pokles portfolia o dvacet procent není vnímán jako dočasná odchylka, ale jako naléhavý problém, který je potřeba okamžitě řešit. A nejrychlejší způsob, jak tu bolest zastavit, je prodat.

Čtyři vzorce, které se opakují

Nakupovat po růstu

Nejvíc peněz přitéká na trhy poté, co už výrazně vzrostly. Není to náhoda: růst vypadá jako důkaz, že strategie funguje, a zprávy o něm se objevují všude. Jenže v tu chvíli je cena vysoká, nikoliv nízká.

Prodávat po propadu

Zrcadlový obraz téhož. Když ceny klesají, přibývá vysvětlení, proč tentokrát jde o něco vážnějšího. Prodej působí jako rozumná opatrnost. Jenže se odehrává právě tehdy, kdy jsou ceny nejníž.

Držet ztrátové a prodávat výdělečné

Prodat něco se ziskem je příjemné, potvrzuje to, že jsme rozhodli správně. Prodat se ztrátou znamená přiznat chybu. Vzniká tak sklon zbavovat se toho, co roste, a držet to, co klesá. Tedy přesně opačně, než by odpovídalo úvaze o budoucnosti.

Vysvětlovat si minulost zpětně

Po každém propadu se zdá, že byl předvídatelný. Signály byly přece zjevné. Ve skutečnosti byly zjevné až zpětně, mezi stovkami jiných signálů, které nikam nevedly. Tenhle dojem je nebezpečný v tom, že buduje falešnou důvěru ve schopnost předvídat příště.

Proč nestačí o tom vědět

Nejčastější reakce na tenhle výčet zní: „to se mi nestane, já to vím.“ Jenže znalost těchto sklonů je nechrání. Nejde o nedostatek informací, ale o způsob, jakým funguje rozhodování pod stresem.

Ve chvíli klidu, kdy portfolio roste, se snadno plánuje, jak se zachováte při poklesu. Ve chvíli, kdy pokles nastane, rozhoduje jiná část hlavy a ta k plánu nepřihlíží. Proto se osvědčuje odstranit rozhodování z okamžiku stresu úplně.

Co s tím jde dělat

  • Sepsat si pravidla dopředu. Kolik investuji, jak často a co udělám, když trh spadne o třicet procent. Napsané, dokud je klid.
  • Automatizovat. Pravidelná částka odcházející bez vašeho zásahu nedává prostor pro rozhodování podle nálady.
  • Dívat se méně často. Čím častěji kontrolujete hodnotu, tím víc poklesů uvidíte a tím vyšší je šance zareagovat. Denní sledování dlouhodobé investice nepřináší žádnou informaci, jen podněty k jednání.
  • Počítat s poklesem předem. Několikadesátiprocentní propad není selhání systému, je jeho běžnou součástí. Kdo s ním počítá, není překvapen.
  • Nedržet investovaně peníze, které budete brzy potřebovat. Nejsilnější tlak na prodej v nevhodnou chvíli vzniká tehdy, když peníze skutečně potřebujete.

Shrnutí

  • Rozdíl mezi výnosem investice a výnosem investora vzniká načasováním vlastních rozhodnutí.
  • Ztráta je vnímána silněji než stejně velký zisk, což vede k prodeji v poklesu.
  • Vědomí těchto sklonů samo nestačí, rozhodování pod stresem se řídí jinak než v klidu.
  • Účinné je rozhodnout předem, zautomatizovat a omezit počet příležitostí zasáhnout.